ŽEŇ OBJEVŮ 2016 (LI.)

Autori: Jiří Grygar a David Ondřich

Věnováno památce Georgije Karského (^*1932; kosmická geodézie), Ladislava Košinára (^*1929; hvězdárna Sobotiště), Teodora Pintéra (^*1947; sluneční fyzika) a Antonína Rükla (^*1932; astronomická kartografie).

Předmluva.

Vloňském jubilejním 50. přehledu o rozvoji astronomie se nám zdálo, že není myslitelné, aby se vroce 2016 se odehrály objevy, které ten náš jubilejní rok svým významem ještě překonají. Přesto se to zcela jednoznačně stalo zveřejněním objevu gravitačních vln hned ze dvou různých zdrojů vhlubokém vesmíru po třicetiletém úsilí mnoha špičkových vědců a techniků. Kromě toho se japonským odborníkům podařilo důmyslným manévrem spětiletým zpožděním usadit sondu Akatsuki na oběžnou dráhu kolem Venuše a získat první pozoruhodné výsledky o stavu její atmosféry. Kamery na družici LRO získávají další podrobné informace o proměnách měsíčního regolitu, místech přistání vprojektu Apollo, identifikaci poloh retroreflektorů na dvou Lunochodech a o nových impaktních kráterech na Měsíci. Na Marsu stále fungovalo vozítko Opportunity a modul Curiosity začal svýstupem na horu Aeolis Mons. Kamera na oběžné sondě MRO docílila rozlišení 250 mm na povrchu planety.

Kolem Jupiteru započala obíhat odolná sonda Juno, která mapuje i polární oblasti Jupiteru a studuje jeho radiační pásy a silné magnetické pole. Přestože mise Cassini se blížila ke svému závěru, její nejnovější výsledky zejména při studiu podpovrchových vodních oceánů na několika přirozených družicích planety jsou velmi přesvědčivé. Vříjnu 2016 skončil přenos všech dat zprůletu sondy New Horizons kolem Pluta a Charonu. Sonda však míří kdalšímu cíli, jenž dosáhne počátkem r. 2019. Evropská sonda Rosetta ukončila přistáním na kometě 67P dvouletou misi, během níž sledovala zblízka aktivitu komety před průletem přísluním i po něm. Další sonda Dawn prozkoumala zoběžné dráhy vlastnosti první objevené planetky a nyní dokonce trpasličí planety Ceres.

U červeného trpaslíka Proximy Centauri se podařilo po sedmnáctiletém měření objevit exoplanetu o hmotnosti jen o třetinu vyšší než má Země. Pomocí 3,6 m teleskopu CFHT se podařilo zobrazit dosud největší galaxii vpozorovatelném vesmíru sprůměrem 260 kpc a hmotností bilionu Sluncí. Našla se i nejhmotnější černá veledíra vgalaxii vzdálené od nás jen 64 Mpc shmotností 17 miliard Sluncí. Další průlom vastrometrii vyvolává evropská družice Gaia, která sleduje polohy, vlastní pohyby a vzdálenosti více než miliardy hvězd do vzdáleností až 8 kpc. Neúnavný HST ve spolupráci steleskopem SST umožnil objev galaxie staré jen 400 mil. let po Velkém třesku. A stále se prohlubuje záhada velmi krátkých rádiových záblesků přicházejících zneznámých zdrojů hlubokého vesmíru. Zdá se, že vesmír před námi skrývá nepřeberné množství nových velkolepých překvapení.