ŽEŇ OBJEVŮ 2017 (LII.)

Autori: Jiří Grygar a David Ondřich

Věnováno památce astronauta Eugena Cernana (*1934), RNDr. Luďka Neužila (*1928) z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově a Jaroslava Trnky (*1976), vedoucího hvězdárny ve Slaném.

Úvodem.

V únoru 2017 napsal italsko-americký astronom Mario Livio pro prestižní vědecký týdeník Nature podrobnou studii o vědeckých zájmech nejproslulejšího britského premiéra. Již ve svých 22 letech, když Churchill sloužil jako voják v Indii, studoval Darwinův spis O původu druhů. V r. 1931 předpověděl, že během půlstoletí se potvrdí možnost získávat energii termonukleární přeměnou vodíku na hélium, a v jedenáctistránkové eseji, z něhož je citát, rozebíral mimo jiné vlastnosti planetárních ekosfér kolem hvězd. Během války výrazně podpořil vývoj radaru a nukleárních zbraní. Když se ho náčelník R.A.F. otráveně zeptal, zda chce Churchill místo bombardování nepřítele vsadit na logaritmická pravítka, tak mu to Churchill potvrdil. Churchillovi bylo tedy jasné, že podpora špičkové vědy a techniky je klíčová ve válce i v míru, aby se mohla země ubránit a následně prosperovat. Premiér si však byl vědom toho, že stále spoustu věcí nevíme, ale když se budeme hodně snažit, tak se před námi otevřou netušené obzory.

Přesně to se v astronomii naplnilo vrchovatou měrou v roce 2017, kdy se díky výkonnému radaru podařilo prokázat aktivní sopky na Venuši a vozítko Curiosity začalo stoupat po úbočí hory Aeolis Mons a našlo tak výrazné mineralogické a geologické změny i důkaz, že dno kráteru Gale bylo zaplaveno vodou před více než 3,5 mld. let. Pomocí diamantové kovadliny vědci laboratorním pokusem zjistili, že kovový vodík při tlaku pětmilionkrát vyšším než tlak atmosféry u povrchu Země je ve shodě s teorií elektricky vodivý. Právě takový tlak panuje v nitru Jupiteru. Sonda Juno obíhající Jupiter na polární dráze objevila velmi složitou strukturu silného magnetického pole planety i četné drobné i větší atmosférické víry právě v okolí Jupiterových pólů. V září 2017 ukončila svou misi mimořádně vytrvalá a úspěšná sonda Cassini/Huygens, jež po dobu 14 let studovala planetu, její početné prstence a řadu zajímavých měsíců především Titan a Enceladus. Jedinečný pozorovací materiál se v posledních měsících činnosti sondy získával při kaskadérských průletech Cassiniho dělením až do vnější atmosféry Saturnu. Úplné zpracování bohaté pozorovatelské sklizně potrvá jistě ještě několik roků a překvapení budou téměř jistá. V říjnu se pomocí robotického teleskopu Pan-STARRS 1 na Mauna Haleakala začala sledovat podivuhodná dráha prvního zaznamenaného interstelárního vetřelce - jenž se po průchodu přísluním ve vzdálenosti 38 mil. km protáhl kolem Země ve vzdálenosti 200 mil. km a opět opustí planetární soustavu za drahou Neptunu v r. 2022. V srpnu 2017 pozoroval úplné zatmění Slunce patrně nejvíce pozemšťanů v dějinách, protože pás zatmění procházel kontinentální částí USA a hoteliéři mohli v pásu zvednout ceny za ubytování o řád i více.

Kolem červeného trpaslíka TRAPPIST-1 obíhá 7 exoplanet srovnatelných se Zemí. Celý planetární systém je však tak miniaturní, že i nejvzdálenější sedmá planeta obíhá kolem mateřské hvězdy ve vzdálenosti menší než je poloměr dráhy Merkuru vůči Slunci. Radioastronomové objevili pulsar s nejkratší periodou rotace neutronové hvězdy 1,4 ms, tj. 707 obrátek/s ! Jejím průvodcem je otrhaná hvězda o hmotnosti 2 % hmotnosti Slunce, jež kolem ní obíhá v rekordně krátké periodě 6,4 h. Pozemní obří dalekohledy společně s HST pozorovali výbuch supernovy vzdálené od nás 4 Gpc, která v maximu dosáhla zářivého výkonu 40násobku zářivého výkonu naší Galaxie. Pravděpodobně však nešlo o supernovu, ale o rychle rotující černou veledíru, jež slapově roztrhala a polykala během 10 měsíců hvězdu, která se k ní neopatrně přiblížila pod Rocheovu mez. Během 13 let provozu Observatoře Pierra Augera v Argentině se ukázalo, že částice kosmického záření ultravysokých energií nepřicházejí z náhodných směrů, nýbrž z jednoho preferovaného směru, takže jsou urychlovány na rekordní energie mimo naši Galaxii, velmi pravděpodobně v úzkých výtryscích z blazarů (= kvasary, kde jeden z jejich protilehlých výtrysků míří k Zemi). Zatímco v r. 2016 byla poprvé zveřejněna pozorování gravitačních vln, jež vznikají při splynutí hvězdných černých děr, tak aparatury LIGO a Virgo pozorovaly v srpnu 2017 gravitační vlny, jež vznikly při splynutí dvou neutronových hvězd. Po splynutí byly pozorovány dlouhotrvající dosvity úkazu v celém elektromagnetickém spektru od rádiových vln až po fotony záření gama, takže se definitivně zrodila mnohopásmová astronomie (Multimessenger Astronomy), což je zatím největší astronomická událost ve XXI. století. Na další velké objevy je už také našlápnuto: naprosto záhadnou povahu mají rychlé rádiové záblesky v trvání milisekund, které přitom klouzají od vysokých frekvencí k nižším a většinou se neopakují ze stejného místa. První takový případ byl objeven v r. 2007 v archivu údajů australského radioteleskopu v Parkesu. Zcela určitě jde o velmi vzdálené extragalaktické zdroje naprosto neznámé povahy. Jak patrno, při zevrubném sledování novinek z astronomie se nudit nebudete.