ŽEŇ OBJEVŮ 2008 (XLIII.)

Autor: Jiří Grygar

Věnováno památce Prof. RNDr. Miroslava Plavce, DrSc. (1925-2008) z UCLA (Los Angeles, USA), doyena České astronomické společnosti Prof. Ing. Emila Škrabala, DrSc. h.c. (1906-2008) z Brna a Doc. RNDr. Vladimíra Znojila, CSc. (1941-2008) z Lékařské fakulty MU v Brně.

Úvodem.

V r. 2008 započala nová epocha výzkumu Merkuru prvním průletem kosmické sondy MESSENGER v jeho blízkosti, která by měla vyvrcholit v r. 2011 usazením sondy na oběžnou dráhu kolem planety nejbližší ke Slunci. Výzkum Marsu probíhal tak intenzivně jako nikdy předtím. Kolem planety obíhaly tři kosmické sondy, na jeho povrchu rejdila dvě vozítka a na okraji severní polární čepičky hrabala robotická ruka sondy Phoenix. Vytrvalá umělá oběžnice Saturnu Cassini objevila kapalinová jezera na Titanu a kaskadérsky prolétla gejzírem nad družicí Enceladus. Připomněli jsme si také sté výročí pádu Tunguského meteoritu na Sibiři a sledovacím robotickým systémům na Zemi se podařilo odhalit ve vzdálenosti větší než Měsíc asi 5m miniplanetku 2008 TC3, která se posléze ve shodě s bleskově vypočtenou drahou srazila se Zemí. Poprvé se podařilo přímo zobrazit exoplanety jednak pomocí Hubbleova kosmického teleskopu (HST) a jednak obřím dalekohledem Gemini N.

Díky družici Swift se podařilo poprvé zachytit krátký záblesk rentgenového záření, který dokonce předchází vzplanutí supernovy v optickém oboru. Astronomové také dokázali pozorovat světelné křivky výbuchů Tychonovy supernovy z r. 1572 a supernovy v Kasiopeji, která vzplanula kolem r. 1680, díky odleskům od přiměřeně vzdálenějších mezihvězdných mračnech. Neobyčejně důležitým zdrojem informací o hlubinách vesmíru se stala velkolepá přehlídka hvězd, galaxií a kvasarů známá pod zkratkou SDSS. Umožňuje tak podstatně zlepšit údaje o velkorozměrovém rozložení zářící látky vesmíru a studovat více než 200 gravitačních čoček, které nám umožňují pohlédnout do nejhlubší minulosti vesmíru a studovat i jeho vývoj v intervalu více než 10 mld. roků. Ještě blíže k velkému třesku nás posunuly výsledky pětiletého měření fluktuací a polarizace reliktního záření na družici WMAP, které jednak přinesly zpřesněné údaje o stáří vesmíru, ale i relativním zastoupení zářící a skryté látky vesmíru, jakož i o vzrůstající roli skryté energie v něm.