ŽEŇ OBJEVŮ 2013 (XLVIII.)

Autor: Jiří Grygar

Věnováno památce knihovníka Astron. ústavu ČSAV PhDr. Gustava Krejčího (^*1920), RNDr. Júliuse Sýkory, DrSc.(^*1940) a RNDr. Jozefa Žižňovského (^*1946) z Astronomického ústavu SAV v Tatranské Lomnici, Prof. RNDr. Zdeňka Švestky, DrSc. (^*1925) z holandského Ústavu pro kosmický výzkum (SRON) v Utrechtu a RNDr. Ivana Šolce, CSc. (^*1927) z někdejší Optické dílny Astronomického ústavu ČSAV v Turnově.

Úvodem.

V roce 2013 se odehrálo tolik významných astronomických událostí, že čtení přehledu o nich bude čtenářům nejspíš připadat stejně dlouhé jako ona hodina přednášky Neznámému studentu z motta. Kolem Země ve vzdálenosti menší než je poloměr drah geostacionárních družic přesně podle vypočtené dráhy proletěla miniplanetka 2012 DA14 o velikosti srovnatelné s mateřským tělesem proslulého Tunguského meteoritu a prakticky současně naprosto neočekávaně zazářil nad Sibiří superbolid Čeljabinsk, jenž se stal dalším a neméně mimořádným meteoritem s rodokmenem. Měsíční sonda LRO dokončila podrobné snímkování Měsíce s dosud nejvyšším rozlišením ±1 m. Přitom odhalila pozůstatky po přistáních všech amerických lunárním modulů programu Apollo (1969-1972) a pořídila i snímky zaparkovaných sovětských robotických vozítek Lunochod 1 a 2, jejichž polohy byly předtím známy jen přibližně.

Podobně úspěšně pokračovalo zkoumání Marsu jak z oběžné dráhy kosmických sond MRO, MO a ME jakož i pomocí vozítek Opportunity a Curiosity. Neméně znamenitě si vedla i kosmická sonda Cassini, jež kromě vlastního sledování planety Saturn získala další cenné údaje i jezerech na Titanu, gejzírech na Enceladu a také o Saturnových prstencích. Na periférii Sluneční soustavy daleko za Edgeworthovým-Kuiperovým pásem transneptunských objektů přinášejí jedinečné informace vytrvalé kosmické sondy Voyager 1 a 2.

Příval naprosto fascinujících pozorování stovek a možná tisíců exoplanet veleúspěšnou družicí Kepler zahlcuje nejenom odborníky, kteří nestačí zpracovávat všechna data a zorganizovat dodatečná soustavná pozorování objevených exoplanet ze Země, ale také autora přehledu, protože nestačí sledovat ani ty mimořádně zajímavé případy, neřkuli o nich ještě psát. Podivný plynoprachový oblak G2 proletěl podle předpovědi pericentrem své eliptické dráhy kolem černé veledíry v jádře Galaxie, ale v rozporu s předpovědí se slapově neroztrhal a víceméně nedotčen pokračuje po dráze do apocentra, kterým proletí na počátku 23. století...

Evropská kosmická sonda Planck dokončila v říjnu 2013 zatím nejpodrobnější mapování fluktuací a polarizace reliktního záření. Postupně tak dostáváme velmi kvalitní údaje o raných fázích vývoje vesmíru i o podílu zářící (baryonové) a skryté látky vesmíru jakož i jeho skryté energii.

Nelze ani vynechat další epochální událost týkající se březnového zahájení provozu zatím nejdražšího pozemského přístroje pro studium vesmíru - mezinárodní radioastronomické observatoře ALMA v poušti Atacama v sev. Chile. Observatoř pracuje v pásmu milimetrových i submilimetrových vln s rekordním úhlovým rozlišením a zaznamenala už v prvopočátcích své činnosti takové výsledky, že to zcela určitě povede k průlomům v řadě astronomických oborů, od výzkumů Sluneční soustavy až po kosmologii.